Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sv. Don Bosco - varovné sny

Don Bosco vypráví o jednom svém varovném vidění:

»Byl jsem se svým průvodcem (andělem strážným) v propasti v temném údolí. Spatřil jsem náhle obrovskou budovu, které měla velmi vysoká vrata a ta byla zavřená. Přepadlo mě strašné horko. Z budovy se zvedal hustý kouř, téměř zelený, s krvavě rudými plameny. Zeptal jsem se: „Kde to jsme?“ Můj vůdce odpověděl: „Čti nápis na vratech.

Bylo tam napsáno: Ubi non est redemptio. ( Kde není vykoupení) Náhle jsem spatřil nejdříve jednoho chlapce, pak dalšího a pak ještě jiné, jak padají do propasti. Každý měl na čele napsán svůj hřích.

Znal jsem tyto mladé lidi a zeptal jsme se: „Je tedy neužitečné, že pracujeme pro tuto mládež, když pak mnoho z nich je zatraceno? Jak tomu mohu zabránit?“

„Tito mladí ještě žijí. Ale stav jejich duše je takový, jaký jsi viděl. Kdyby zemřeli, všichni by přišli sem.“

Vstoupili jsme do budovy. Přišli jsme na velký temný dvůr a já jsem četl tato slova: Ibunt impii in ignem aeternum! (Bezbožní půjdou do věčného ohně!)

Můj průvodce mi řekl: „Pojď za mnou!“ Vzal mě za ruku a zavedl mě k jednomu okénku, které otevřel. Viděl jsme obrovské peklo plné ohně, který jistě překračoval tisíc stupňů. Je nemožné toto peklo popsat. Náhle jsem viděl mnoho mladých lidí padat do hořícího pekla. Vůdce mi řekl. „Věčné zatracení tak mnoha mladých lidí způsobuje porušování šestého Božího přikázání.“

„Ale když zhřešili, tak se přece vyzpovídali!“

„Zpovídali se, ale hříchy proti čistotě zamlčeli. Např. mladík spáchal takových hříchů čtyři nebo pět, ale přiznal jen dva nebo tři. Jistí lidé se takových hříchů dopouštěli během mládí, ale vždy se styděli z nich vyzpovídat. Jiní neměli lítost a předsevzetí. Jiní si mysleli, že zpovědníka podvedou, místo aby udělali správné zpytování svědomí, a kdo v takovém stavu zemře, bude zavržen na celou věčnost. A nyní uvidíš, proč se zde neuplatnilo Boží milosrdenství.“

Anděl zvedl záclonu a já jsme viděl některé mladíky z našeho ústavu, které jsem všechny znal, a ti byli zavrženi pro svatokrádež. Mezi nimi byli někteří, kteří se jevili jako dobří. Můj anděl pokračoval: „Mluv všude proti falešnému studu“.

Pak jsme asi půl hodiny mluvili o nezbytných podmínkách pro dobrou zpověď a zakončili jsme:

Změnit život! Změnit život!“

Amůj přítel dodal: „Viděl jsi pekelná muka a je nutné, abys také zakusil trochu pekla“.

Když jsme opouštěli tuto strašnou budovu, vzal moji ruku a dotkl se s ní poslední vnější zdi. Začal jsem křičet. Když vidění skončilo, prohlédl jsem si ruku. Musel jsem ji mít týden v obvazu.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Sen o postavě s deseti diamanty, jak jej zapsal sám Don Bosco:

10. září 1881 v den slavného jména Panny Marie byli salesiáni shromážděni v San Benigno Canavese a konali si duchovní cvičení. V noci ze dne 10. na 11. září, když jsem spal, nalezl jsem se v jedné krásně ozdobené dvoraně. Zdálo se mi, že se procházím s řediteli našich domů. Tu se před námi zjevil člověk v takovém jasu, že jsme na něho nemohli ani hledět. Podíval se na nás a beze slova začal se procházet opodál nás. Byl nádherně oblečen. Skvostný plášť pokrýval mu ramena. Na límci, kterým byl připjat, skvěla se tato slova: “Zbožná salesiánská společnost roku 1881”. Límec byl spojen stuhou, na konci které bylo napsáno: “Jaká má být”. Naši pozornost upoutalo 10 drahokamů. Neobyčejně se leskly. Na některé jsme mohli hledět jen s velkou těžkostí. Tři z nich byly na prsou. Na jednom bylo napsáno: VÍRA, na druhém: NADĚJE a na onom, který byl na prsou: LÁSKA. Čtvrtý drahokam byl na pravém rameni a bylo na něm napsáno: PRÁCE, na pátém, který spočíval na levém rameni, bylo napsáno: UMÍRNĚNOST. Na prvním na pravé straně bylo toto: SLIB CHUDOBY. Níže na druhém drahokamu bylo: ODMĚNA. Na levé straně výše: SLIB ČISTOTY. Záře tohoto vydávala neobyčejné světlo a přitahovala náš pohled, jako magnet přitahuje železo. Na nižším z levé strany bylo: PŮST.  Paprsky všech pěti diamantů směřovaly proti prostřednímu diamantu.

Vysvětlení:

Aby nevzniklo nějaké nedorozumění, bude vhodné něco poznamenat. Tyto diamanty vyzařovaly zvláštní paprsky, které se vznášely jako nějaké plaménky a nesly na sobě tyto výpovědi:

Na drahokamu VÍRA zářila slova: Vezměte štít víry, abyste mohli bojovat proti nástrahám ďáblovým (srov. Ef 6,16).  Druhý paprsek měl nápis: Víra bez skutků je mrtvá. (Jak 2,26) Ne posluchači, ale činitelé zákona budou vládnout v Božím království (srov. Jak 1,22-25)

Na paprscích NADĚJE byly tyto nápisy: Doufejte v Boha a ne v lidi. Vaše srdce ať jsou zakotvena tam, kde jsou pravé radosti!

Na paprscích LÁSKA bylo zase: Neste břemena jeden druhého, chcete-li naplnit můj zákon. Milujte a budete milováni! Milujte duše své i svých bližních! Božské oficium modlete se zbožně; mši svatou konejte pozorně; Svatého svatých s láskou navštěvujte.

Na slově PRÁCE bylo: Lék proti žádostivosti; Nejmocnější a nejpůsobivější zbraně proti všem ďáblovým nástrahám.

Na slově UMÍRNĚNOST: Nebudeš-li přikládat dřevo, oheň uhasne. Uzavři smlouvu se svým zrakem, se svým hrdlem, se spánkem, aby vaše duše nebyly tímto způsobem okrádány. Nestřídmost a čistota nemohou spolu bydlet.

Pod paprsky POSLUŠNOST stálo: Základ celé stavby a souhrn svatosti.

Pod paprsky CHUDOBA: Jejich je nebeské království. Bohatství je trní. Chudoba se zachovává ne slovy, ale skutky, srdcem a činy. Ona otevírá bránu nebe a vstupuje. Otevře a vstoupí.

Pod paprsky ČISTOTA:  S ní přijdou ostatní ctnosti. Kdo jsou čistého srdce, vidí Boží tajemství a Boha samého budou vidět.

Pod paprsky ODMĚNA: Těšíš-li se na velikost odměn, nenech se odstrašit množstvím námah! Kdo se mnou trpí, bude se se mnou radovat. Chvilkové je, co trpíme na zemi, ale je věčné, co bude těšit mé přátele v nebi.

Pod paprsky PŮST: Nejmocnější zbraň proti úkladům nepřítele. Ochránce všech ctností. Každý druh démonů je vymítán.

Široká, růžová stuha okrašlovala spodní část pláště. Na jedné straně bylo napsáno: Látka na kázání ráno, v poledne i večer. Sbírejte dobroty ctností a zbudujete velikou budovu svatosti. Běda vám, kdo pohrdáte maličkostmi. Pomalu upadnete.

 Až dosud někteří ředitelé stáli, jiní se procházeli a všichni byli přestrašeni. Nikdo z nich neotevřel svých úst. Tu Don Rua jakoby bez sebe pravil: “Je třeba si to zaznačit, abychom to nezapomněli.” Hledal pero, ale nenašel je. Vytáhl notes a hledá tužku, ale ani té nebylo. – “Já si to zapamatuji.” pravil Don Durando. – “Já ale si to musím zaznačit.” dodal Don Fagnano. A začal psát stopkou růže. Všichni se tomu divili a viděli písmo a rozuměli mu. Když Don Fagnano skončil, Don Costamagna mu diktoval toto: “Láska všemu rozumí, vše snáší. Láska všechno přemůže, hlásejme ji slovy i skutky.” Mezitím, co don Fagnano psal, zmizelo světlo a nacházeli jsme se v úplné tmě. Tu pravil Don Chivarello: “Klekněme. Ticho! Modleme se, světlo opět přijde, vrátí se.” Don Lasagna začal: “Veni, Creator Spiritus...” potom “De profundis...” a nakonec: “Maria, Auxilium christianorum ora pro nobis”, přičemž jsme všichni odpovídali.

 A když jsme skončili s “Ora pro nobis”, zjevilo se světlo a osvěcovalo malou tabulku, na níž bylo napsáno: ZBOŽNÁ SPOLEČNOST SALESIÁNSKÁ JAKÉ NEBEZPEČÍ JÍ HROZÍ ROKU SPÁSY 1900. Za okamžik se všechno stalo jasnějším, takže jsme se mohli v šeru rozeznat. Uprostřed toho světla, které zesílilo, zjevila se opět ona osoba jako před tím. Výraz její tváře podobal se člověku, kterému je do pláče. Její plášť byl rozvrtán od červů, byl vybledlý a roztrhaný. Na místech, kde byly dříve drahokamy, bylo množství hlubokých děr, způsobených od molů a od jiného drobného hmyzu. “Pohleďte, zamyslete se a pochopte!” Zpozoroval jsem, že oněch deset diamantů se proměnilo ve stejný počet molů. Ti zuřivě rozežírali plášť.

Mezitím na místě VÍRA vynořilo se: SPÁNEK A LENIVOST.

Na místě NADĚJE bylo: SMÍCH A HRUBOST.

Na místě drahokamu LÁSKA bylo: NEDBALOST VE SLUŽBĚ BOŽÍ. Milují své zájmy, ne ty Ježíše Krista.

Na místě UMÍRNĚNOST bylo: HRDLO A JEJICHŽ BOHEM JE BŘICHO.

Na místě PRÁCE zase: SPÁNEK, KRÁDEŽ, ZÁHALKA.

Na místě ČISTOTA bylo: ŽÁDOSTIVOST OČÍ A PÝCHA ŽIVOTA.

Na místě POSLUŠNOST nebylo nic – jen velká a hluboká díra bez nápisu.

Na místě CHUDOBA zase: LŮŽKO, OBLÉKÁNÍ, NÁPOJE A PENÍZE.

Na místě ODMĚNA: NAŠÍM ÚDĚLEM BUDOU VĚCI POZEMSKÉ.

Na místě PŮST byla díra bez nápisu.

Když jsme to viděli, všichni jsme se lekli. Don Lasagna omdlel. Don Cagliero zbledl jako stěna a opíraje se o židli zvolal: “Je to možné, že by se mohlo až sem dojít?” – Don Lazero a Don Guidazio byli jako bez sebe a chytili se za ruce, aby nepadli. Don Francesia, hrabě Cays, Don Barberis a Don Leveratto klečeli a modlili se držíce v rukou růženec. V tom okamžiku bylo slyšet temný hlas: “Jak se změnila překrásná barva!” Mezitím nastalo něco neobyčejného. V tom pološeru odehrál se neobyčejný úkaz. Z ničeho nic ocitli jsme se v husté, neproniknutelné tmě. Z ní se naráz vynořilo ostré světlo, které nabíralo podobu lidského těla. Naše oči to nemohly snést. Zpozorovali jsme však, že to byl spanilý mladík. Byl oblečen v bílý, zlatem a stříbrem protkávaný šat, celý lemovaný věncem lesklých diamantů. V jeho tváři se zrcadlila nejen hluboká, posvátná velebnost, ale i sladkost a láska. Přiblížil se k nám a pronesl nám tato biblická slova: “Služebníci a nástroje všemohoucího Boha, pozorně mě vyslechněte a vezměte na vědomí! Vzmužte se a buďte silní!” – “Co jste viděli a slyšeli, je nebeské napomenutí, jehož se vám a vaším bratřím nyní dostalo; věnujte jim pozornost a rozumějte řeči: Předvídané střely méně bolí a můžeme jim předejít. Každé vyznačené slovo budiž tématem promluv.” “Neustále kažte, ať je to vhod či nevhod, ale co kážete, také vytrvale sami čiňte, to proto, aby vaše dílo bylo jako světlo, které by mohlo přejít jako bezpečné podání na vaše bratry i syny z generace na generaci.” “Pozorně poslouchejte a rozumějte: Buďte obezřetní, když přijímáte žadatele, stateční v jejich výchově, moudří v připouštění ke slibům. Všechny vyzkoušejte a podržte jen to, co je dobré. Lehkomyslné a nestálé propusťte!” “Pozorně mě vyslechněte a rozumějte: Pravidelně zachovávejte ranní i večerní rozjímání podle předpisů Stanov. Budete-li to činit, nikdy vám nebude chybět pomoc Všemohoucího. Budete na podívanou světu i andělům; a tehdy vaše sláva bude slávou Boží.” “Kteří budou žít na sklonku tohoto století a na počátku nového, řeknou o vás: “Bůh to učinil a je to podivuhodné v našich očích.” Tehdy všichni vaši bratři a synové jednohlasně budou zpívat: Ne nám, Pane, ne nám, ale tvého jménu dej slávu!” Tato poslední slova byla zpívaná a k hlasu, který k nám mluvil, připojilo se velké množství jiných zvučných a melodických zvuků, takže jsme zůstali úžasem takřka bez sebe, a abychom neomdleli, dali jsme se s nimi do zpěvu. Jakmile se zpěv skončil, světlo ztemnělo. A tu jsem se probudil a zpozoroval jsem, že už počíná svítat a šeřit se.

„Tento sen trval skoro celou noc. Ráno jsem byl úplně vyčerpaný. Obával jsem se však, abych jej nezapomněl, rychle jsem vstal a poznamenal jsem si několik bodů. Posloužily mi pak k tomu, abych se na všechno rozpomenul, co jsem zde napsal na Hromnice